Domů

Naše psí slečna nás každoročně bere do Rakouska. Několik dní trávíme v Tyrolsku, konkrétně v Zillertalu, kde bydlíme v psím hotelu. Dosud jsme sem vždy jezdili v zimě, ale letos jsme poprvé vyrazili na jaře, abychom si mohli projít místa, která jsou jinak většinu roku schovaná pod sněhem.

Jedním z našich cílů byla přehrada Durlassboden (Speicher Durlassboden), která se nachází v Tyrolsku v oblasti Zillertal Arena nedaleko obce Gerlos.

V průvodcích se často dočtete, že cestou k přehradě zaplatíte mýtné. Ve skutečnosti se ale mýtné vybírá až o několik kilometrů dál, směrem ke Krimmelským vodopádům. Ty jsme už viděli v zimě, ale určitě se sem chceme vrátit i v létě, abychom je mohli obdivovat v plné síle.

Návrat na místo, které nás okouzlilo

Přehradu Durlassboden jsme objevili už při loňské cestě ke Krimmelským vodopádům. Tehdy ale bylo všude tolik sněhu, že jsme se prošli jen po hrázi. Dali jsme si výbornou polévku a jablečný trhanec na terase oblíbené restaurace a slíbili si, že se sem jednou vrátíme a celé jezero obejdeme.

Ten slib jsme splnili o rok později.

Začátek května jsme si představovali slunečný a příjemně jarní. Jenže ne vždy všechno vyjde podle plánů. Téměř celý prodloužený alpský víkend nám propršel. My jsme se ale odradit nenechali.

Ranní cesta do hor

Vyjíždíme kolem půl deváté ráno. Mírně prší a na začátek května je docela chladno. Z Riedu, kde bydlíme, trvá cesta asi 45 minut. Postupně stoupáme až do výšky kolem 1400 metrů a výhledy na malá alpská městečka jsou prostě dechberoucí.

U přehrady se dá zaparkovat na dvou parkovištích. Když přijíždíme, jsme tu úplně sami. Je ještě brzy, není sezóna a počasí zrovna neláká na dlouhé procházky. Chvílemi se ale začíná klubat sluníčko.

Restaurace je zavřená a vypadá to, že uvnitř probíhá rekonstrukce. Škoda – těšila jsem se na horkou polévku na konci výletu.

Kolem přehrady Durlassboden

Přejdeme hráz a vydáváme se na cestu. Čeká nás necelých 12 kilometrů.

První část vede lesní cestou a začíná trochu prudším stoupáním. Asi po kilometru ale stoupání končí a dál už pokračujeme po vrstevnici. Lesní cesta postupně přechází ve stezku podél nádrže – chvíli jdeme po štěrku, chvíli po asfaltu.

V tuhle dobu je v nádrži velmi málo vody. Je částečně vypuštěná, což vytváří trochu zvláštní, ale zajímavou atmosféru.

Občas ještě potkáváme zbytky sněhu, ale jaro už tady jasně vítězí. Louky jsou plné blatouchů, pryskyřníků, sasanek a petrklíčů.

Cestou míjíme několik alpských domků, které v létě pravděpodobně fungují jako malé občerstvení. Teď je ale všechno opuštěné a tiché. Za celou dobu jsme nepotkali jediného člověka.

Pohádkové jezírko Finkau

Na konci přehrady je možné přejít most a vrátit se zpátky. Pokud se sem ale někdy vypravíte, doporučuji jít ještě o kousek dál k jezeru Finkau.

Je to malé přírodní jezírko, ke kterému se dá dojet i autem. V době naší návštěvy byla ale silnice kvůli těžbě až do konce května uzavřená.

Tady si připadáme skoro jako v pohádce.

Jezero je opravdu malé a obejít ho trvá jen pár minut. Na břehu stojí hostinec, který je v sezóně určitě velmi oblíbený – má krásnou zahrádku, malé dětské hřiště a nádherné výhledy do okolních hor.

Přímo nad jezerem padá z výšky vodopád, na břehu je romantická houpačka a na druhé straně několik laviček.

Strávíme tu docela dost času. Slunce sice nevylezlo, ale neprší a nám chladné počasí nevadí. Naše labradorka je nadšená – s radostí se koupe a prozkoumává všechny malé přítoky, které do jezera přitékají.

Od jezera Finkau vedou také turistické stezky dál do Alp a do oblasti Taur. V blízkém lesíku stojí také malá lesní kaple.

Cesta zpět

Nakonec nezbývá než se vydat zpátky.

Nejdříve jdeme podél horského potoka a poté přecházíme na asfaltovou silnici. Tahle část trasy už není tak příjemná – přece jen jde o silnici. V tuto dobu tu sice nic nejezdí, ale v létě tudy určitě projíždí poměrně dost aut.

Tento úsek měří asi dva kilometry. Na chvíli zkoušíme sejít z cesty, protože to vypadá, že podél přehrady vede ještě neznačená stezka přímo po břehu. Po chvíli ale končí a musíme se vrátit zpátky na silnici.

Pak nás čeká mírné stoupání a odbočka na štěrkovou cestu, která nás opět vede podél vody a lesem až k závěru dnešní trasy.

Poslední kilometry

Zbývá nám už jen pár kilometrů. Jdeme pomalu a užíváme si výhledy na vodní hladinu i okolní hory.

Cestou míjíme pěkné dětské hřiště a několik laviček s krásným výhledem na přehradu. V létě to tu musí být opravdu příjemné místo.

Po ukončení těžby je ale část cesty rozbitá a hodně zabahněná. Čeká nás také několik menších stoupání.

Nakonec se vracíme zpět k parkovišti. V nohách máme přes 16 kilometrů. Za celou dobu jsme potkali jediného turistu a na parkovišti stojí jen čtyři auta.

Další krásný den v Tyrolsku.
Vracíme se domů unavení, ale spokojení.

Tip na výlet

Přehrada Durlassboden a jezírko Finkau

📍 Lokalita: Tyrolsko, Zillertal Arena, Rakousko
🚶 Délka trasy: cca 12 km okruh kolem přehrady (s odbočkou k jezeru Finkau až cca 16 km)
⛰ Nadmořská výška: přibližně 1400 m
🅿️ Parkování: dvě parkoviště přímo u hráze přehrady
🥾 Obtížnost: středně náročná procházka, většinou pohodlné cesty
🐕 Vhodné pro psy: ano, ideální výlet se psem
👨‍👩‍👧 Vhodné pro děti: ano, u přehrady je i dětské hřiště
🍽 Občerstvení: restaurace u přehrady a hostinec u jezera Finkau (v sezóně)

💡 Tip: Pokud budete mít čas, určitě pokračujte od přehrady ještě k jezeru Finkau. Malé horské jezírko s vodopádem a krásnými výhledy stojí za krátkou zacházku.